Děti a zimní sporty (25.01.2010)

K tradičním zimním sportům patří sáňkování a bobování, lyžování, bruslení. Kdy s nimi u dítěte začít? To i spoustu dalších praktických tipů ohledně zimního sportování Vašich ratolestí pro vás připravilo duo dětské lékařky a maminky, která vše již zažila na vlastní kůži.

 

1. Kdy se sporty začít?

Mnozí rodiče již ve věku roku a půl pociťují nervozitu z toho, že jejich dítě ještě nebruslí, nelyžuje a vůbec nevypadá sportovně, protože se sotva udrží na nohách. A tak již záhy dítě soukají do bot a lyží a snaží se u něj na svahu vyvolat nadšení. Většinou marně.
Další skupina rodičů by sice také ráda doma měla sportovce, ale ta naopak podlehne několika opakovaným odmítnutím dítěte, „přece dítě nebude trápit, když nechce“, a tak jeho sportování rok od roku odkládá.

Oba tyto vyhrocené přístupy jsou nezdravé. První skupina kromě těžce odstranitelného odporu dítěte vůči něčemu, co skutečně ještě nechápe a nedokáže, může způsobit dítěti i zdravotní problémy. Ta druhá naopak dítě zdárně učí možnosti odmítání překážek, bojácnosti a nedává mu tak prostor ke zvyšování sebevědomí a růstu osobnosti dítěte, které nastupují po zdárném zvládnutí nové činnosti.

Kdy tedy začít?
Obecně platí, že se zimními sporty můžete dítě seznamovat, jakmile samostatně pevně chodí a běhá, což je zpravidla od 2,5 roku věku.

2. Sáňkování a bobování

Jako nejméně pro dítě náročné, ať již fyzicky, tak z hlediska pochopení, se jeví sáňkování s rodiči.
I když se zdá, že s používáním dětských saní a různých typů bobů by neměly být problémy, je třeba kvůli bezpečnosti dítěte dodržovat určité zásady. Berme na vědomí, že pro dítě byly dosud tyto aktivity neznámé, a tudíž dítě nemá a ani nemůže mít žádné zkušenosti s ovládáním saní a bobů.
Dítě je vhodné komfortně a hlavně teple obléci. Chceme-li dítěti připravit radostné radovánky, určitě by první jízda neměla skončit obličejem dítěte ve sněhu a převrácenými sáněmi. Aby úrazů a následné nechuti dítěte bylo co nejméně, přikládáme pár praktických rad dětské lékařky:
 

• dítě by mělo být stále pod dohledem dospělé osoby, i když se již naučilo saně a boby ovládat
• pokud chcete pořídit dítěti boby (jsou většinou z plastu – tzv. pekáče, lopaty apod.), měly by být opatřeny brzdami. Je třeba si uvědomit, že plastový bob se na namrzlém sněhu při jízdě z kopce stává neřízenou střelou, nemá-li brzdy. Takže obyčejné „pekáče či lopaty“ lze použít jen na mírném kopečku, kde nehrozí dítěti žádné nebezpečí nějakého střetu.
• nikdy nedovolte dítěti, aby na saních či bobech jezdilo v poloze na břiše (hlavou dolů), při střetu hrozí nebezpečí úrazu hlavy, mnohdy s katastrofálními důsledky
• k těmto radovánkám volte vždy mírnější svahy, které nekončí v blízkosti silnice či lesa

3. Kdy začít s lyžováním a bruslením?

Jak bylo řečeno výše, začít je možno jakmile dítě samostatně chodí a běhá, což je zpravidla mezi 2,5. – 3. rokem věku. Ono zpočátku nejde ještě o lyžování a bruslení v pravém smyslu slova, ale jde o to, aby si dítě postupně nenásilně zvykalo na zcela neznámý druh pohybu. Některé děti reagují pláčem už jenom při obouvání lyžařských bot a navíc neví, co si počít s tak podivným náčiním, protože se cítí být omezovány v pohybu. Brusle zase stále podkluzují a dítě je zpočátku víc na ledě než ve stoje. Proto je třeba hodně trpělivosti a vysvětlování, aby dítě pochopilo, k čemu vše slouží a proč musí mít tak pevné boty. Je správné, když jeden nebo oba rodiče také lyžují a mohou dítěti vše názorně předvést, stejně tak při výuce bruslení. Děti mají úžasnou schopnost napodobovat své rodiče, a tak si většinou první zimní sezonu na jiný druh pohybu zvyknou.

A co k tomu dodává své děti vyučující matka?
„Dcera byla bruslením zcela okouzlena, chtěla za každou cenu bruslit již v čerstvých 3 letech. Na první lekci v kurzu to vypadalo jak v grotesce Laurel a Hardy, na led jsem tehdy jako rodič nemohla, navíc jsem již byla těhotná se synem, takže jsem se s dcerou domluvila, že to zkusíme až za rok. To už bylo vše bez problémů. Co se lyžování týče, dceru jsem ve 3 letech a 5 měsících umístila v Rakousku do lyžařské školky a po 3 dnech kurzu a 3 dnech výuky se mnou úspěšně lyžovala.
U syna byla situace naprosto odlišná: Byl schopen bruslit chvílemi i zcela bez držení již ve 2,5 letech. Na rozdíl od sestry se bohužel do toho nehnal, ulejval se, kdy jen mohl a chtěl každou chvíli odpočívat. Pak se mu ale zalíbil hokej a ve 3 a čtvrt roce prohlásil, že jej chce hrát. Toho jsem okamžitě využila, nikoliv k tomu udělat z něj hokejistu, ale pro podporu výuky disciplíně, kterou jsem věděla, že bude 10x více než dcera potřebovat pro setrvání v zimní lyžařské školce.
Zažila jsem s ním neskutečné martyrium. Prováděl na ledě úžasné herecké etudy v ječení, brečení a útěcích ven. Jednou dokonce „zdrhnul“ až před hokejovou halu. Ujištěna trenérkou, že na to má a v bruslení u něj skutečně problém není, jsem se rozhodla být příjemná, leč nesmlouvavě důsledná matka.
Jak takováto situace vypadala v praxi? První lekci jsem jej asi 5x vracela na led, další jsem se rozhodla bruslit v kurzu dospělých, že si jej pohlídám přímo na ledě. V průběhu lekce jsem se s ním střídavě na bruslích honila za mantinelem mezi lavičkami – měl z toho samozřejmě nesmírnou legraci, nebo utíkal místo tréninku do našeho družstva. Po 5 hodinách kurzu a asi čtyřech hodinách veřejného bruslení se mnou se již pohybuje na ledě naprosto sebejistě. Toto martyrium se mi 100x vrátilo ve výuce lyžování. Ač u dcery jsem na výuce participovala, u syna jsem na to vážně neměla trpělivost. Taky jsem si říkala, proč být pořád ta přísná, v jeho očích stále něco pro něj nelibého vyžadující osoba? Syn byl tedy zapsán do kurzu lyžování na celý týden. Syn z již předchozí praxe důvěrně věděl, že matka je neoblomná, proto nástup na cizojazyčný kurz, kde stejně jako dříve dcera nerozuměl ani slovo, se obešel bez srdceryvných scén, které jsou mi důvěrně známé od německy mluvících dětí. Když jsem 5. den kurzu syna vytáhla na kopec a zjistila, že kopec za mnou obloučky bez problémů sjede, bylo to pro mě i manžela skutečně příjemné překvapení. To jsme od něj neočekávali ani v nejmenším.“

4. Jaké lyžařské vybavení dítěti pořídit? Půjčit nebo koupit?

Pořizujte vždy kvalitní lyžařské vybavení. Nemusíte kupovat vždy úplně nové, protože následující rok už nebude pro dítě vhodné (děti rostou v průměru 5-6 cm za rok a noha 1,5-2 cm za rok). Využijte nabídky různých bazarů s tímto vybavením, půjčoven či nabídky svých přátel.

V počátečním období, budete-li s dítětem na horách pouze týden, je vhodnější výbavu půjčit. U našich jižních sousedů není problém na místě vše vypůjčit, což skýtá jednu velkou výhodu, dítě obdrží velice kvalitní vybavení, na kterém bude radost se učit. Počítejte také s tím, že po příjezdu na hory vám dítě může dostat čtyřicítky teploty a z lyžování nic moc nebude. Z tohoto důvodu je také vhodnější dítěti vlastní výbavu pořídit až další roky.

 Foto 1: Lyžařská výbava

Kombinéza? Nebo dvojdílná souprava?

 Foto 2: Lyžařská výbava
 

• určitě vodě a větru odolnou kombinézou (upřednostněte před dvojdílnou soupravou zvláště u mladších dětí, které se učí a je pravděpodobnost častého „válení ve sněhu“)
• při volbě kombinézy doporučuji s kapsičkou na levém předloktí pro umístění permanentky na vleky, případně použít jednoduchý naviják

 Foto 3: Kapsa se zipem v kombinéze na umístění permanentky

Co pod kombinézu?
 

• termotričko s krátkým rukávem, na to
• tenký termorolák s dlouhým rukávem,
• v případě chladnějšího počasí kolem nuly, nebo pod nulou, mikina
• na nohy punčocháče, i když nejsou z klimatexového materiálu, pro dítě jsou praktičtější než klimatexové ponožky a podvlíkačky, které by si dítě samo neumělo upravit, pak by je různě shrnuté v lyžařské botě tlačilo
• vřele doporučuji dlouhé tlusté lyžařské podkolenky, nejlépe přes koleno, jednak bude dítěti teplo a navíc chrání kolenní kloub při pádech

 Foto 4: Kukla a dlouhé lyžařské podkolenky

Další nezbytné příslušenství:
 

• na hlavu určitě helmu přes uši
• pod helmu kuklu opět prodyšnou, velice nutná součást, pod samotnou helmou bude mít dítě zpocené vlásky, pod kuklou nikoliv

 Foto 5: Helma a brýle
 

• díky kukle a roláčku nepotřebuje šálu, což by pro dítě byla obtěžující zbytečnost navíc
• na helmu dítěti nezapomeňte připevnit lyžařské brýle
• rukavice z vody odolného materiálu
   

5. Užitečné zásady při výuce lyžování rodičem

• Dítě učte pohybu na lyžích nejprve na rovině a nešetřete pochvalou, když se mu podaří na lyžích udržet bez pádu.
• Nečekejte, že vše půjde hladce a během vašeho týdenního pobytu na horách dítě zvládne techniku lyžování.
• Zkoušejte pohyb na lyžích nejdříve půl hodiny, podle reakce dítěte pak dobu prodlužujte.
• Jestliže dítě reaguje pláčem a lyže odmítá, nenuťte ho a po týdenní či 14-ti denní přestávce zkuste znovu (lze kdekoli v přírodě, pokud je dostatek sněhu).
• Nikdy nepožívejte drilu, dítě má mít z pohybu radost.
• Následující zimní období (tedy další rok) většina dětí již zvládá základní pohyb na lyžích, proto je vhodné začít s nácvikem techniky. Jsou li rodiče dobří lyžaři, není problém – učí děti sami.
• Neovládají-li však rodiče dostatečně dobře techniku sjezdového lyžování, je lépe svěřit výuku dítěte lyžařské školce, ať již v Česku nebo v zahraničí. Děti díky své schopnosti napodobovat zvládnou základní techniku během vašeho týdenního pobytu na horách.
   

Samozřejmě, že nejde vždy všechno hladce. Jsou děti, které si na jiný pohyb zvyknou okamžitě a radují se, i když padají. Jiné děti zase pohyb na lyžích odmítají, některé doslova zuří a jiné zase naříkají na bolesti nožiček. Někdy je těžké odlišit, zda je dítě jen pohodlné nebo prostě jen rodiče „vydírá“. Ale nevzdávejte to, buďte trpěliví, podporujte sebevědomí dítěte cílenou pochvalou a jistě uspějete. Když je to nutné, tak výchovně musíte přitvrdit.

6. Kdy a proč upřednostnit lyžařskou školu?

• dítě lépe pracuje a poslouchá v kolektivu
• rodič nemá s dítětem trpělivost, jeho zuření by dítě od sportu odradilo
• rodič sice lyžuje, ale nepříliš dlouho, nepříliš stylově, nezná praktiky lyžařské práce s dětmi, které lyžařské školky mají zvládnuté
• rodič si chce na horách také zalyžovat :-)

7. S čím při předání dítěte do školy počítat?

• dítě se brání pobytu bez rodiče, je nutno jej ujistit, že si pro něj přijdete
• dítě si srdceryvným řevem vynucuje přítomnost rodiče – reakci rodiče je nutno přizpůsobit povaze dítěte, mějte však na paměti, že u většiny dětí platí: Podlehnete-li, dítě na vás našlo účinnou zbraň!
   

K tomu ještě 1 zážitek z praxe:
„Zažila jsem maminky, které celou dobu setrvávaly u dětí, stále jim se vším pomáhaly – za ruku je táhly po koberci, nastavovaly na svahu, běžely k nim při pádu a zvedaly. Matky-pomáhačky dělaly medvědí službu nejen svým dětem. Syn již druhou jízdu automaticky stoupl na pás, po kterém kopeček měly děti vyšlapat, vztyčil ruku a čekal, až jej některá z těchto maminek obslouží. Naopak, ač drsně vypadající, tak pro dítě přínosné bylo jednání jedné holandské maminky, která i přes pláč své 3leté holčičky odešla. Dítě neumělo německy, byť s holandštinou je tato řeč podobná. Druhý den jsem si již žádného plačícího dítěte nevšimla.“

8. Kdy umístit dítě poprvé do lyžařské školy?

Určitě až po 3. roku dítěte. Lyžařské školy jsou zvláště vhodné pro děti, které se dostanou na hory zpočátku jednou ročně, a měly by udělat za týden větší pokrok.
Někteří rodiče ať již z důvodu odmítání lyžování dítětem nebo neochoty obětovat peníze na kvalitní kurz se zaručeným úspěchem, odkládají lyžařské začátky svého dítěte na pozdější období. Záleží na rozhodnutí každého rodiče, ale čím dříve dítě začne, tím dříve bude vaším rovnocenným partnerem na sjezdovce.

„V 6 letech nás dcera pěkně na sjezdovce prohnala, vůbec jsme na sklonku dne s manželem nestíhali, zatímco jsme si odpoledne „vyšťavení“ konečně sedli ke kafi, dcera šla sama ještě na vlek.“

„Lyžařské začátky dítěte jsou spojeny pro rodiče i s tak srdceryvnými zážitky, kdy rodič potká své dítě na sjezdovce, které brečí a nereaguje nejen na pokyny trenéra, ale dokonce si nevšimne ani přítomnosti rodiče. V tu chvíli se musíte rozhodnout neupozorňovat na sebe, jet dále a nechat instruktora pokračovat v lekci.“

„A ještě k těm šetřivým rodičům: Zažila jsem v Rakousku rodiče – Čechy, kteří snad 6leté, skutečně poměrně vysoké dítě táhli na provaze. O to, že vypadalo dost divně, zvláště, když dítě i s doprovodem spadli na zem, skutečně nešlo. Bylo to hlavně velké trápení pro dítě, v lyžařské škole by svah ve svém věku sjelo samo už 3. den a také bylo trápením pro rodiče, kteří svůj čas obětovali místo relaxu „neumělému“ učení svého syna.“

9. Jak to chodí v lyžařské škole?

První den dítě přiřadí k instruktorce. Nejmenší děti lyžují od 10 do 12 hodin, poté jsou hodinu na obědě, kde mají různé atrakce, skluzavku do kuliček apod., odpolední lekce končí ve 3 hodiny.

První den po hodině ťapkání po koberci a sjíždění 3 metrů je instruktor většinou do oběda vyveze motivačně lanovkou nahoru, aby viděly, jak budou lyžovat za rok až dva :-).

Další dny zvětšují sjíždějící vzdálenost, na kopeček se dopravují na jezdícím pásu, popř. pomocí jezdícího lana. 4. den se již seznámí s vlekem, takže se učí sjíždět mírný, ale delší kopec.

 Foto 6: Vytažení dítěte na pásu na drobný kopeček
 

 Foto 7: Sjezd z kopečku
 

 Foto 8: Vytažení pomocí pohyblivého lana
 

 Foto 9: Dítě na vleku, vše absolvuje v jednom, svém prvním týdnu lyžování
 

 Foto 10: Sjezd z kopce po vytažení vlekem
 

Děti mají k využití i jiné atrakce: skluzavky, tobogány, skákací hrad, jezdící kolo….

 Foto 11 - 13: Dětské atrakce u svahu
 

Nezapomeňte jim přibalit sáně apod. příslušenství pro zábavu mimo lyžování.

10. Co ještě přibalit na hory? Jaké aktivity s dětmi provádět po lyžování?

Zde přidáváme seznam užitečných tipů pro vyplnění odpoledního času:
 

• plavky pro návštěvu aquaparku
• pastelky, fixy
• omalovánky, spoustu papírů, bloky
• modelínu schnoucí na vzduchu
• flétničku, hraje-li dítě na ni
• knížka pohádek
• oblíbený plyšák
• magnetická tabulka na kreslení - také zabaví dítě při jízdě autem
   

Nedoporučuji upřednostnění DVD před tvořivými činnostmi jako je vymýšlení kvízů, hádanek, tajenek, komiksů, kresba s lepením mozaikových obrázků, modelování, plavání apod., i když na druhé straně chápu, že toho má rodič také občas „dost“.

11. Výbava na brusle

• O bruslení platí prakticky totéž, co bylo řečeno o lyžování, snad s jednou poznámkou navíc:
• Vždy pořizujte kvalitní vybavení včetně pevných rukavic, i když začínáte v kryté hale. Při pádu bez rukavic (a těch bude daleko více než při lyžování) by nějaká okolo projíždějící osoba mohla dítěti snadno poranit prsty rukou ostrou hranou brusle.
• Helma je nezbytná, děti většinou padají dozadu na tylní oblast hlavy, což jsou velmi bolestivé a zranění náchylné pády. Jedná se o stejnou helmu, jako dítě používá při lyžování. Poté, co se dítě při pádu na ledu naučí instinktivně sbalit do klubíčka, můžete helmu začít odkládat.
• Boty malému dítěti vážeme tak, abychom do nich v horní části mohli vložit prst, resp. poraďte se dle typu bot s trenérem dítěte. Rozhodně upřednostněte méně pohodlně vypadající kožené před přezkovými, ve kterých se dítěti více zpotí nohy.
   

Opět zde platí: Nejste-li školeni pro výuku bruslení dětí, svěřte je do rukou odborníkům do prostředí kolektivu. Navíc, poté, co odkoukáte základy učení, můžete pak s dítětem procvičovat sami.

Po tomto teoretickém úvodu můžete směle začít dítě provázet zimními radovánkami.
K tomu vám přejeme hodně trpělivosti.
Nezapomeňte, že by vše mělo směřovat k zábavě a radosti jak dětí, tak i vás rodičů.

Autoři: MUDr. Květa Ludvíkovská, MUDr. Jana Martincová,